pátek 1. října 2010

we are as venus and mars

Svět se zbláznil. Fakt. Anebo jsem divná já, ale teď za to vážně nemůžu!=)

Všechno začalo ráno. Bylo 4,6°C. A to je samo o sobě dost praštěný na 1. října. Pak mi tři lidi neodpověděli na pozdrav. Co jsem jim udělala? Nějak si na nic nevzpomínám... Ještě před vyučováním jsem se potřebovala stavit v parku, kde naše škola stojí. Je prokletej nebo co. Před třemi lety, než jsem nastoupila do primy, tam našli v různých koutech parku naši studenti části ženského těla v igelitových pytlích. Na jednom konci ruku, na dalším nohy... trochu jsem se první dny bála :D Poslední dny tam zase řádí pedofil. Na zastávce mi došlo, že jsem nikomu neřekla kam jdu a v každým podezřelým, který tam stál se mnou jsem viděla toho blázna. Dorazila jsem živá a zdravá. O matice jsem byla vyvolaná na nepochopitelnou rovnici, přestože jsem učitelku ujistila, že jí nechápu. Vypočítala jsem jí (dobře, sice mi přátelé napovídali), to je u mě dost neobvyklý. O bižuli jsme si měřili pH v podpaždí. Dost nechutný. Před dvěma písemkama (v jednu hodinu!) z češtiny se zase profesorka ptala, jestli mám dobrou náladu, abych to zase nezkazila jako včera, že prý na mě spoléhá. Normálně se nemáme rádi, to je na tom to zvláštní. Spoléhá? Na mě? Odkdy? Pak jsem zřejmně nepochopila jednu narážku a vrtala mi hlavou celou chemii. Mimochodem, kreslila jsem si, vůbec nevnímala nějaké tekuté zlato, pak se ozvala rána, jeden spolutrpící se smál a druhý ležel na zemi... no a odpoledne jsem poznala mamku další spolutrpící a pochopila, po kom je tak blbá a udrbaná. Jsem ráda že mám starou mamku (promiň mami...), že není jen o 18 let starší než já a nechová se jako puberťačka. Ale mohlaby mi občas odpovídat na otázky. A to je další podivnost dne - na něco se zeptám a ještě se mi nedostalo ani jedné odpovědi. Začínám mít pocit, že chyba je ve mně. Přišla jsem domů a hned mi něco mamka vypravovala. Já jí fakt poslouchala. Po hodině mi konečně došlo, že jsem nešla se psem. Prý mi říkala, že už dávno venku byl. Jo? Kdy? Nevím o tom. Poté jsem zjistila, že mi uteklo věcí mnohem víc. A následovalo: ,,Ty seš snad zamilovaná nebo co! Já ti to přece řikala!'' Jo. Ale to neznamená, že jsem hluchá a divná, ne? Anebo... jsem mimo.



Kudrnatá podoba. Tohle je jediná fotka, kde ty vlasy vypadají tak jak jsou. Přesně tak krátké jako nalevo.



triko C&A, džíny/šátek, kabát H&M

5 komentářů:

  1. tak to si mala teda zvláštny deň... je to vážne zamilovanosťou? ak áno, tak neviem či chcem byť zamilovaná.. :))
    ale pedofil a rozkrájaná žena?? tak to už je niečo, to by som asi skolabovala.. :-/
    a inak vlásky aj kabátik sú na jedničku a celkovo vyzeráš veľmi vyrovnane a slušivo :)

    OdpovědětVymazat
  2. No jo, občas se zkrátka nezadaří :-D. Ten kabát je moc pěknej.

    OdpovědětVymazat
  3. děkuju=) carmabelle, ten park je jinak krásné místo na odpočinek =D

    OdpovědětVymazat
  4. mile utrapene stvoreni :) pani, ty mas teda zazitku :) snad se ti to vrati do normalu, btw: mas moc hezky kabat a a a zaujalo em to ph, kolik jsi namerila?

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju,doufám že se to vrátí do normálu =D
    Jinak normálně má mít člověk 5,9 ; já naměřila asi 5,5 ale jde to špatně poznat.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!