středa 27. října 2010

my heart grows colder with each day

Prázdniny jsou jen tři dny. A utíká to tak rychle!
Dnešek byl dost hektický. Ráno jsem měla v plánu jít fotit na most, při východu to tam vypadá nádherně, já jsem jen vždycky líná vystoupit z trolejbusu a cvaknout to. Zmínila jsem se před M. a ta byla rozhodnutá, že půjde se mnou, i když jsem nechtěla. A vím proč. Samozřejmně se nikam nakonec nešlo. Já chtěla jít sama. Nikdy už se na ničem domlouvat nebudu, jsou to jenom problémy navíc!
Po prvním budíčku v šest jsem spala ještě do půl jedenácté. Tohle moje vyspávání je hrozně nepraktické, ale kdyby mě někdo vzbudil dřív, budu nepoužitelná, nevrlá, zmuchlaná:) Akorát pak nic neudělám. Nemám kdy. Měly jsme ve dvě jet do GEFu (Galerie Emila Filly), obhlídnout výstavu Hra na náhodu, jenže M. to opět nestíhala. Takže se celý náš dnešní program protáhl o půl hodinu a potom jsem zase nestíhala já. Fillovka, slavnostní otevírání sadů a Xindl X, kešky, zima. Ale i tak bylo fajn.

Galerii museli přesunout z původních prostor do bývalé továrny, Armaturky. Děda tam pracoval celý život, ale stejně vám neřeknu, co se tam přesně dělalo. Ale představte si ty prostory - zničená podlaha, hooodně vysoké stropy, tu a tam se válí nějaká ta pružinka... nejvíc mě dostal zvonek s popiskem: Sezame, otevři se! Galerie v továrně, působí to hrozně...paradoxně.

Miluju fotky u cihliček:)

Takový výtah pro materiál ve výstavní síni...kolik galerií se jím může chlubit?

šaty New Yorker, jeggins/návleky H&M, cardigan C&A, šála Takko, taška Orsay

Televize. V každé běželo něco jiného a na stoličce před nimi ležely sluchátka. V těch jste zase mohli slyšet zvuky k videím v televizích. Jenže...které patří ke které?

Ty okna...áá! M. prohlásila, že by v takové továrně chtěla bydlet. Bez dveří, se stropem v nedohlednu, spousta světla.

Poctivě studuju, aspoň na výstavě, když už ne matiku...


,,Stůj tam!'' ,,Jasně, jenom budu přibližovat a oddalovat foťák!''

3 komentáře:

Děkuji za komentář!